Pomník otce Bernarda Chrzanowského na hřbitově v Oksywie

Bernard Chrzanowski, odpočívající na této nekropoli, o tomto neobyčejném místě ve svém průvodci po baltském pobřeží z roku 1920 napsal: Když za slunečného dne obejdeme kostel, obklopený hroby farářů, a postavíme se pod jeho bílou, sluncem vyhřátou zeď, nad kříže s polskými jmény sklánějící se dolů, nad hroby plné měsíčků, macešek a jiřin, pohlédneme na mírnou gdyňskou zátoku a nekonečné moře, to – ohlížíme se po lavičce pod kostelní zdí, abychom si odpočinuli, k rozjímání, místo smutku nás uchvacuje – přiznávají to přátelé, které jsem tam vzal – podivná radost. Je to neobyčejný hřbitov bez hřbitovních temnot, znám podobný, slunečný, na vrcholu hory Fiesole. (...) Jak tam, tak i zde v Oksywie, nás obklopuje tiché nadšení, opojení a uklidnění krásou, povznesení ducha k věčnosti, smrt přestává být hrozivá, duch cítí kouzlo a krásu nesmrtelnosti.

Tento vynikající vlastivědec, rodák z Poznaňska, si obzvláště oblíbil pobřeží, které dříve nejen krásně popsal, ale také zvěčnil na četných fotografiích. V roce 1910 vyšla kniha s názvem "Na kaszubskim brzegu" (Na kašubském břehu), kde je možné vidět jím pořízené okouzlující snímky, mimo jiné oksywského hřbitova.