Kostel svatého Kříže v Rumi

Římskokatolickou farnost v Rumi založili cisterciáci z Oliwy kolem roku 1220, když obdrželi tuto vesnici od knížete Subisława, syna Sambora I. Dříve patřila Rumia do farnosti Reda. V roce 1253 vydal biskup Wołomir z Włocławku během svého pobytu v Gdaňsku dokument, kterým zakázal faráři v Rumi vykonávat pastorační péči nad vesnicemi farnosti Oksywie. Faráři v Rumi byli střídavě cisterciáci z Oliwy a světští kněží. Po švédských válkách vznikla potřeba spojit farnosti Rumia a Reda v jednu (v roce 1683 a podobně v roce 1730). V té době sloužil kostel v Redě jako filiální kostel Svatého Kříže v Rumi. Teprve v roce 1887 byla farnost v Rumi znovu osamostatněna. V roce 1897 požádala farní rada v Rumi biskupa chełmského Leona Rendera o připojení Zagórze, Łężyc a Dębogórze k farnosti Rumia, která tehdy čítala pouze 821 věřících. Stalo se tak 1. ledna 1901. Farnost v Rumi je spolu s Oksywie, Puckem, Strzelnem a Żarnowcem považována za nejstarší v této části Gdaňského Pomoří.

O kostel pečují salesiánští kněží. Kostel je trojlodní stavba s mnoha novorenesančními prvky a bazilikálním uspořádáním lodí (boční lodě jsou nižší než hlavní). Jeho průčelí dominuje široká věž zakončená valbovou střechou, ve které je umístěna moderní zvonkohra hrající církevní písně. Uvnitř doplňují krásné polychromované malby stěn a stropu dva novobarokní oltáře a barokní boční oltář, přenesený ze starého kostelíka.