Kostel sv. Jakuba v Lęborku

Kostel sv. Jakuba je nejcennější památkou Lęborku. Stavba farního kostela, umístěného v severovýchodním rohu bývalého náměstí, byla zahájena před rokem 1345 a dokončena na počátku 15. století. Během reformace převzali Pomořansko protestanti, kteří zabrali i kostel. Po stu letech, kdy se Lębork opět dostal pod polskou správu, se katolíkům podařilo v roce 1638 kostel znovu získat. Bohužel v roce 1657 Švédové farní kostel zcela vypálili. Rekonstrukce trvala až do konce 18. století kvůli finančním potížím města. Během této doby se bohoslužby konaly v presbytáři, který přežil požár. V letech 1907-1910 byla provedena nákladná renovace památky a byly obnoveny klenby nad loděmi. Od roku 1945 jsou strážci kostela františkáni.

Přes četné renovace si kostel zachoval svůj gotický charakter. Jedná se o orientovanou, trojlodní halovou stavbu (kde lodě mají stejnou výšku), s tělem skládajícím se ze tří polí. Na západní straně masivního těla se tyčí věž se sedlovou střechou, s novogotickými stupňovitými štíty. Podobně stylizovaný štít zdobí také silně vystupující presbytář. Původní klenby se dochovaly pouze nad presbytářem (hvězdicová) a v sakristii (krystalová), zatímco klenby nad loděmi jsou "pouze" sto let staré. Za zmínku stojí také bohatý interiér kostela, který zahrnuje mimo jiné pět pozdně barokních oltářů, kazatelnu v rokokovém stylu zavěšenou na severním pilíři hlavní lodi, dekorativní tabernákly a renesanční epitafy ze 16. století vsazené do jižní zdi presbytáře. Zajímavostí jsou také dva staré sluneční hodiny umístěné na věži a na východním opěrném pilíři presbytáře.